Iquitos, 1999

Který šaman, s nímž ses setkal, byl nejsilnější?

Na to je velmi těžké odpovědět. Setkal jsem se s mnoha skvělými velkými šamany - a všichni disponovali neobyčejnými silami. Každý skutečný šaman je JINAK geniální a poněkud JINAK osvícený. No tak třeba Don Alfonso... Ten byl opravdu povedený.

Tak se skutečně jmenoval? Alfonso?

Ano, to bylo jeho španělské jméno. Měl jako každý správný šaman mnoho jmen     a převleků a rolí - všechno to byly pro něj jen bezvýznamné masky... Don Alfonso byl neposedný šaman – neustále cestoval z místa na místo. Žil v džungli a nezáleželo mu na tom, zda je právě  na kolumbijském, brazilském, nebo peruánském území. Byl stále v pohybu na své kánoi. Po vodě se můžete pohybovat po obrovských plochách pralesa, protože Amazonie je protkaná tisíci řekami… V mládí se učil u mocných šamanů, jejichž jména zanikla spolu s jejich kmeny. Cestoval stovky kilometrů „za vizí“. Mluvil několika indiánskými jazyky – a dost dobře ovládal španělštinu. Civilizaci vlastně nikdy neviděl – ale ZNAL ji svým způsobem velice dobře. Když jsem se ho ptal, kde k vědomostem o civilizaci přišel, řekl, že cestováním mimo tělo. A také, že toho dost „nasál“ z hlav vojáků, jimž dělal stopaře. Tak se i naučil dobře španělsky.

On dělal stopaře vojákům?  

Alfonso byl skvělý. On ordinoval i ve válce - v té nesmyslné a kruté pralesní válce mezi Ekvádorem a Peru. Ve válce sloužil jako zvěd. Vlády dvou znepřátelených zemí si najímaly  Indiány jako průvodce svých oddílů, které věčně bloudily neznámou džunglí plnou bažin. Don Alfonso byl ovšem zvěd se zvláštním statutem. Ovládal přece mimosmyslové vnímání! Byl to v té době už příliš pověstný šaman na to, aby ho vládní vojska nechala během svého pobytu v džungli na pokoji.

Proč díky svým schopnostem raději někam včas neuprchl?

Když jsem na něm vyzvídal, proč se při své nenávisti k zabíjení a lásce ke všem formám života nechal zatáhnout do války, vysvětlil mi, že to tak prostě „muselo být“. Byl  Světelnými Bytostmi požádán, aby touto zkušeností prošel. Až později se vyjasnilo, že Don Alfonso díky tomu pomohl stovkám lidí přežít - a dokonce zabránil díky své důvtipnosti a svým mimořádným silám tomu, aby k některým        z těch nesmyslných krvavých pralesních bitev vůbec došlo.

Existují dnes v džungli zcela neznámé indiánské kmeny?

Bezesporu. Staří šamani mi vždy tvrdili, že v pralese dosud žije více skupin, které odmítají jakýkoliv kontakt s civilizací. Mnohá tato etnika již vymřela, ale některá žijí dál – a stále  úspěšně unikají všem pokusům vlád Kolumbie, Brazílie - nebo Peru - o jejich objevení a „předělání v občany“. Don Alfonso byl v mládí svědkem toho, jak se jasnozřiví náčelníci oddělovali od kmenů a s hrstkou vybraných lidí odcházeli směrem od řek velmi, velmi hluboko do nitra do pralesa. Opouštěli včas břehy řek, po kterých vnikaly do pralesa motorové lodě. Ustupovali do  neprostupného vnitrozemí, plného zrádných bažin. Krátce poté se po řekách začala šířit slavná civilizace. Často to byly právě jen tyto oddělené skupiny, kterým se z celého kmene podařilo fyzicky přežít. Na velkých řekách začaly řádit strašné  epidemie, roznášené vojáky a misionáři. Do osad byli znova a znova vysíláni po zuby ozbrojení vojáci, aby „zpacifikovali divochy“. Začali přijíždět hledači mahagonu, organizovaly se „trestné výpravy“, z lodí vystupovali bezcitní blázni a vyvrhelové vyzbrojení samopaly, aby léčili své komplexy střelbou ze samopalu do zcela bezbranných nahých žen a dětí.

Dnes je už ale situace, proboha, snad jiná?

Podívejte, likvidace indiánských etnik trvá DODNES. V současnosti je uskutečňována většinou jinými, rafinovanějšími metodami: „evangelizací“, absolutním zničením ekosystémů, na kterých jsou Indiáni závislí, otrávením řek... Skvěle placení příslušníci agresivních sekt počítají se zničením celé původní životaschopné struktury domorodého kmene a berou ho jako samozřejmost. Zcela systematicky pořádají kampaně za odstraňování šamanů. Náčelníky nahrazují svými „evangelizovanými“ agenty. Tyto chladně operující sekty mají v mnoha oblastech v Amazonii ničím neomezené pole působnosti. Často zde operují s vydatnou podporou naftových kartelů, mají k dispozici letadla, vrtulníky a rychlé motorové čluny. Tyto evangelizační sekty odvádějí svoji ďábelskou práci opravdu kvalitně. Jejich jediným cílem je co nejrychleji vyměnit v hlavách Indiánů původní Velký Klid a vzácnou sounáležitost s Velkým Duchem Života     (s pravým Bohem, chcete-li), za importovanou bezduchost v podobě mrtvých, falešných frází a po životu šlapajících náboženských dogmat.   Je až neuvěřitelné, jak rychle dokážou tito profesionální pracovníci ZLA  z hrdých Indiánů vyrobit žalostné figurky ve špinavých trenýrkách, žebrající o peníze a o „dárky“… 

V džungli tedy dosud žijí neznámé kmeny... Ukazují se někdy? Je možné se s nimi setkat? 

Pokud nemusí, neukazují se. A PROČ by se měli tito Indiáni, proboha, UKAZOVAT? Vždyť nejen jejich stařešinové si dosud velmi dobře  pamatují na genocidu. Některé kmeny byly porcovány příslušníky "civilizace" soustředěnou palbou z kulometů, když na ně nalétávali helikoptérami... Ženám ve vesnicích rozdávali mouku, ovšem otrávenou strychninem. Na indiánské chýše padaly napalmové bomby. TOHLE si ti lidé pamatují... Jsme pro ně démoni, ne lidé...  Ty skupinky, které včas, jako zázrakem, unikly velmi hluboko do pralesa, nemají, věřte, SEBEMENŠÍ zájem o takzvaný kontakt. A mistrně unikají všem pokusům je lokalizovat a spojit se s nimi… Často unikají díky silné pomoci šamanů a také - ayahuaskových telepatických vizí.

V době, kdy ses zde pohyboval, tady ještě řádila Světlá stezka. Muselo být dost nebezpečné dostávat se k šamanům, nebál ses?  

Ale ani ne. Víte, zní to hrozně, ale mělo to i své plusy. Třeba Iquitos těch časů bývalo nádherné... Ty údery Světlé stezky ho vlastně chránily před turisty. Dnes je vše samozřejmě jinak. Iquitos je prvním nechutným střediskem turistického průmyslu v peruánské Amazonii. Najdete zde už dokonce řadu falešných šamanů, šamanů „pro gringos“. Za hrst dolarů Vám zde zatančí Borové, kdysi hrdý kmen, odvezený po Amazonce z jednoho jejího přítoku na malou říčku u tohoto dnes naftařského města, aby nadále sloužil už jen jako turistická atrakce, neškodná hračka. Slyšel jsem, že Indiáni ostatních kmenů nesmírně pohrdali Bory za to, že raději nezvolili společnou smrt... Borové dodnes trčí na říčce, pár minut motorovým člunem od centra města Iquitos – a v barevných sukničkách za hrst drobných poskakují před potícími se turisty… Jejich osud je výstrahou pro všechny ostatní Indiány Amazonie, kteří přežili. Byli proměněni v cvičené opičky civilizace. Peníze, které vydělají, jim navíc stejně vezmou agenti turistického ruchu. Zbyla jim jen otupělost a vražedná duševní i fyzická nečinnost. Paralyzuje je dokonalá neúcta k sobě. Zatímco je zvolna ze všech stran obrůstají slumy města, mění se Borové rok za rokem stále víc v neživé atrapy, které povykují, aniž se radují a tančí, aniž chtějí.

Zpět