Rozhodla jsem se zúčastnit se expedice do Peru s Petrem Chobotem. Neměla jsem možnost toto své rozhodnutí s nikým konzultovat. Neznala jsem nikoho, kdo by poradil, poreferoval, nasměroval. Tak jsem sedla k internetu a hledala cokoliv, co by mi pomohlo alespoň částečně zodpovědět tu obrovskou spoustu otázek, které vířily v mé hlavě. K mému údivu jsem však nacházela pouze samé odstrašující a varovné informace mnoho let staré. Nic aktuálního, přestože se expedice konají pravidelně. Ale byla jsem rozhodnutá, tak jsem se vydala na přelomu února a března tohoto roku do neznáma. Cestou se postupně sešla skupinka lidí, kteří měli stejný cíl – Peru s Petrem Chobotem. Neznali jsme se, ale než jsme přistáli v Limě, už jsme o sobě věděli. Sotva jsme opustili odbavovací prostor na letišti v Limě, byli jsme očekáváni. (Ale tuto informaci jsme věděli ještě dřív, než jsme opustili území České republiky). Počkali jsme na další, kteří přiletěli jiným letadly. A začala naše pouť. Letadlem z Limy na sever do Piury, poté terénními vozy do městečka Chulucanas. Hotýlek, neuvěřitelné horko. Andy, první meditace se šamanem pod horou Serro Pilan. Uprostřed přírody se městské horko mění v živý kontakt s ochlazujícím horským vánkem. Volně rostoucí bromélie, tilandsie…….. Nádhera. Není mým úmyslem psát podrobný cestopis. Jistě by byl zajímavý, protože je o čem psát a povídat. Ale to by bylo velmi, velmi dlouhé. Zkusím navlékat jako korálky: vznešené Andy, monumentální poušť, nádherná pustá pláž na pobřeží Pacifiku, letadlo do Limy, zde prohlídka s vychutnáním si místního koloritu, letadlem do Pucalpy, terénními vozy do Aguaytie, hotýlek, loděmi do džungle, pobyt v ní, posvátné místo Indiánů Boceron. Po uplynutí daného času zpět. Fotografie místních lodí, na kterých je vyfotografována právě naše skupina, a některých míst, kterými jsme se pohybovali, jsou vystaveny na těchto stránkách. Každý večer meditace se šamany a vznešenou učitelkou. Veškeré akce a aktivity, které pro nás Petr Chobot připravil, se konaly za jeho osobní účasti a s pocitem naprosté bezpečnosti, kterou nám zajišťoval tým Petra Chobota. Tvořili ho šamani, klasický lékař, 2 technicko-organizační pracovníci a kuchařka se svojí pomocnicí. Tento tým nás nespustil z očí ani na okamžik. Poslední den nás Petr Chobot doprovodil až na letiště v Limě, kde jsme se rozloučili. Téměř celá naše skupina je stále v kontaktu. Při psaní začínají naše vzájemná oslovení např.: „Moje nová rodino,…“ „Milá rodinko,……..“ „Moji milí,…...“ atd. Někteří ještě v Peru prohlásili, že se tam určitě vrátí. Nikdo z nás nelituje ani času, ani peněz. Spoustu věcí můžete vyjádřit slovy, ale jsou situace, které se právě slovy vyjádřit nedají. Na závěr mohu napsat jediné: poslouchejte své srdce. A vaše intuice – ta vás nikdy nezklame.

Milada